Čekání na hvězdy

Každý rok čekám na hvězdy. Ne, až vyjdou, ale až budou padat. Říká se, že když padá hvězda a člověk si něco přeje, splní se mu to. Já mám mnoho přání. Jen se mi ještě nepovedlo přát si něco včas. Hvězdy jsou mnohem rychlejší, než moje reakce. Místo toho, abych si v ten daný okamžik něco přála, vykřikuji nahlas : "Jé, jé ..." Meteor shoří v atmosféře a já si uvědomím, že na přání vůbec nedošlo. Ještě je druhá varianta, to když je zamračeno. Letos jsem si přání připravila.  Tedy snad, konečně. Usedla jsem v zahradě do křesílka zabalená do deky jako kokon. Po lijáku, který zalil zahrady před pár hodinami je studené vlhké sychravo. Obrátila jsem zrak k obloze, na které nezářila žádná hvězda. Mám tedy čas přemýšlet o Perseidech, jak se těmto srpnovým meteorům říká. Znám je spíš jako " Slzy svatého Vavřince ". Ale proč Vavřinec nepláče v den svého svátku, tj. 10. srpna ? Vždycky pláče obvykle až po svátku, asi proto, že svátky se přece slaví. Kdybych nevěděla, že sv. Vavřince zaživa upekli na rožni proto, že majetek neodevzdal panovníkovi, ale rozdal chudým, mohla bych si jeho opožděný pláč vysvětlit po svém. Jak ? Někdy se přihodí, že se oslava přežene a to se potom skutečně brečí až druhý den, nebo dva. Jenže sv. Vavřinec nic nepřehnal. Možná pláčí jen samy hvězdy nad jeho osudem. Mezitím se v zatažené obloze vytvořil průhled, do kterého vplouvaly hvězdy jedna po druhé. Škoda, že znám jen málo souhvězdí. Některé hvězdy jsou zářivě jasné, jejich světlo kmitá, pulzuje, jiné jsou jen sotva znatelné body. Najednou si přeji, aby žádná z nich nespadla. Jsou krásné tam, kde jsou. Očima je přišívám k černému sametu. Po chvíli se nebeská opona zase zatáhla a je po představení, které vlastně ani nezačalo. Skládám deku a chystám se domů. Vtom vidím, že jedna veliká hvězda přece jenom vyšla. V zahradě nad námi. To když soused vyšel s baterkou hledat po dešti v trávě rousnice. Je zanícený rybář. Letos si zase musím přání plnit sama. Ještě by to teoreticky mohly zachránit v listopadu Leonidy. Ale to skutečně jen teoreticky. Kdo by v tomto měsíci seděl na zahradě a vyhlížel meteorický roj ?  Vím, že hvězdy nic nesplní, ani nepřičarují, jenže to čekání na ně je docela hezké. Zítra si splním malý sen. Koupím si vyhlédnutou knížku. Velká přání nám může splnit někdo docela jiný. My můžeme jen prosit.