Dolce farniente

Rozhodla jsem se, že si dopřeji sladkého luxusu nicnedělání-dolce farniente, jak by řekl Francouz. Jsem doma sama a nic mě nenutí stát u sporáku a chystat pokrm, který se potom během půlhodiny zblajzne. Celá natěšená si na zahradě rozkládám lehátko a chystám knížku ke čtení. Je horko. Svlékám se a odevzdávám svoji celulitidu paprskům slunce. Jsou jako horké dlaně, které občas přitlačí, občas zase uberou a zasněně hledám alespoň jeden zatoulaný obláček na blankytné obloze. Prostě idylka. Tak moc se mi chce lenošit, že ani knihu neotvírám. Přivírám víčka a slastně se propadám kamsi.... Má to jednu vadu na kráse. Občas totiž ke mně větřík přivane odér od sousedů. Slepice za plotem o sobě dávají vědět. Říkám jim puchny a ony jsou skutečně hodny toho jména. Snažím se nevnímat to. Tu a tam spokojeně zakokrhá kohout, má své hejno pod kontrolou. Kokrhá, co mu hlasivky stačí, zatímco puchny s holými zadky ( nevím proč, možná je to takové plemeno ) žerou trávu, kterou jim ráno paní domu rozsekala sekyrkou na špalku. Typický obraz venkova. Nebo ne ? Najednou slyším, jak soused vytahuje z kůlny cirkulárku a to je varovné. Bude řezat. Tak to mi opravdu chybí ke štěstí, myslím si a čekám, co bude. Bzzik, bzzik, ozývá se. Aha, jsou to jen tenké větve, to snad půjde rychle a nebude to dlouho. Po chvíli vidím, že to byla jen řezací rozcvička a teď půjde do tuhého. Bzzzzzzzzzz !  Pila řve, co může. Ale jednotvárné to není. Co chvíli se "zakousne" a řve docela jinak, nebo dokonce najednou ztichne. Soused hlasitě kleje a do toho vesele vyhrává rádio z domu. To si manželka dřevorubce naladila oblíbenou stanici a otevřeným oknem do dvora je slyšet, jak si některé písničky prozpěvuje s ní : Bílá orchidej, Zvony u Stella Maria.... Dává do toho vše a tak občas přeřve i cirkulárku. Je mi jasné, že je dnes po klidu. To ale není vše. V zahradě nad námi se rozhodli posekat trávu. Kdyby alespoň sekačkou, oni nějakým křovinořezem. Usuzuji podle toho, že muž-sekáč má na uších sluchátka, před obličejem ochranný štít, gumové rukavice, holínky.  Nevím proč, ale vybavila se mi vzpomínka na cvičení CO ve škole. Všechny tyto zvuky se mísí, jsou nesourodé a já dostávám migrénu. Takový pohodový den to mohl být. Prostě v týdnu se pracuje v práci, o víkendu doma. S tím se nic neudělá. Kde jsou časy, kdy se v neděli skutečně nedělalo ? Kam se ztrácí čas ? Kladu si zbytečné otázky. Alespoň, že v noci se spí. Spí ?