Kaktusy
Už od dětství se mi líbily kaktusy. Až v dospělém věku jsem si splnila sen a pořídila si polykarbonátový skleník a postupně i kaktusy. Po čase jsem se nechala přemluvit kamarádem, abych přešla na sukulenty. Vyjmenoval mi mnoho důvodů a já jsem jeho argumentům dala za pravdu. Kaktusy tedy vystřídaly sukulenty. Brzy jsem ovšem litovala také z mnoha důvodů. Ten hlavní je teplota pro zimování. Kaktusům většinou stačí, když nemrzne, jsou stejně nasucho. Sukulenty potřebují i v zimě zálivku, i když občas, také světlo a teplotu kolem 15 °C. Alespoň pro ty, které mám já. Z toho plynou velké náklady na vytápění v zimě. Myslím, že se časem ke kaktusům pokorně vrátím.
Příběhy
Dnes nebudu smutná v přesně spočítaném a pravoúhle uspořádaném světě, protože až přijde čas, svezu se na kolotoči hvězd.
—————
Nic ze sebe už nevypáčím. Obrůstám lišejníkem, jako stromy na okraji lesa. Neptám se na věci, ale na iluze, co utíkají k obzoru, daleko, daleko. Západní proužek slunce mi jde naproti, jen ať neklopýtne !
—————
Jsem tu i když ztrácím svou jedinou píseň. Jsem tu. Mám hlavu rozbitou, ale duši plnou světla.
—————
Potkala mě jemňoučká chvíle pampelišková. Čistím si boty na zelené rohožce, jdu navštívit louku a užít si leteckého dne bílých padáčků. Vznáším se poznáním, že se možná narodí rostlinka, brouček nebo dítě.
—————
Někdy mám pocit, že moje cesta nevede nikam. Jsem stále na pochodu, rozkošatělá do všech světových stran. Krajina důvěrně neznámá netečně mlčí. Je vykřičená ze všech hloupostí. Proto se neptám : " Kam jdeš ?" Odpověděla by otázkou : " A ty ?"
—————
Černá kočka se rozpustila v černé noci, aby ji nikdo neviděl, ani ona sama sebe. Opřená o svůj stín, vysílá světlo svých žlutozelených očí před sebe. Jediná ví, co dělá klaun, když se nikdo nesměje. Promění se v černou kočku.
( Velikost všech obrazů z tohoto cyklu je 63 x 63 )
—————